171 Ardénsky buviér
Původně honácký pes, používaný na otevřených pastvinách
k shánění, hlídání a řízení stád. I dnes je to při minimálním
výcviku velmi efektivní, výborný, všestranný pracovní pes a vynikající
hlídač majetku.
STRUČNÉ HISTORICKÉ SHRNUTÍ: Vždy byl nazýván ardenským hlídačem
stád, a šlechtěn s ohledem na toto využití.Plemenobylo pojmenováno podle
své schopnosti hlídání a ovládání stád v této oblasti, spíše než
podle fyzického vzhledu. Drsné klima, tvrdá práce, obtížný terén a
chudoba regionu – to vše přispělo k formování tohoto plemene. Jen ti
nejvytrvalejší a nejodolnější jedinci z omezeného chovu byli
v 19. stol. drženi k hlídání stád, především mléčných krav a
ovcí, ale také prasat a koní. Od 19. stol. byli užíváni ke stopování
jelenů a divokých kanců a během dvou světových válek se stali psy
pytláků. Na konci 19. stol. vypadali honáčtí psi jako ovčáci s hrubou
srstí, ale silnější, větší a bojovnější. Na belgických výstavách
byly otevřeny honáckým psům třídy jako pokus upevnit podobnost typu.
27.dubna 1903 na výstavě v Liege objevil profesor Reul Toma, prvního
jedince ideálního typu honáckého psa (více detailů není známo). V roce
1913 byla založena „Liegeská společnost pro šlechtění honáckého psa
z oblasti Liege a Arden“ a vypracován návrh standardu. Konečný text byl
přijat v Belgii v roce 1923 a zveřejněn FCI 16. června 1963. Vymizení
mnoha farem v Ardenách a redukce stád mléčného dobytka výrazně snížily
počet pracovních psů. Kolem roku 1985, při sbírání mleziva mléčného
dobytka, objevili milovníci psů několik přežívajících jedinců
ardenského bouviera, více či méně typických představitelů plemene. Do
roku 1990 začali někteří chovatelé chovat psy, kteří lépe odpovídali
standardu, začínali ovšem z těchto chovných linií z Arden. Překvapivě
na severu země několik honáků a ovčáků, ohromených schopnostmi těchto
psů řídit stádo, započalo s chovným programem z linie dovezené kolem
roku 1930 – chovným programem, který byl prováděn v tichosti, ale
pečlivě a důkladně. Tato chovná linie byla znovuobjevena až
v roce 1996.
CELKOVÝ VZHLED: Ardenský Buviér je vytrvalý, robustní, silný pes
střední velikosti, jehož fyzický vzhled není dán módou či elegancí. Je
krátký a podsaditý, s těžší strukturou kostry než by odpovídalo jeho
velikosti a s mohutnou hlavou. Nejlépe jej charakterizují adjektiva krátký,
kompaktní a dobře osvalený. Jeho hrubá, rozcuchaná srst (kromě hlavy, kde
je kratší a přiléhající), jeho vousy a malá bradka mu dodávají
odstrašující vzhled. Ardenský bouvier má být posuzován v přirozeném
postoji, bez fyzického kontaktu s handlerem a bez rovnání do postoje.
DŮLEŽITÉ POMĚRY: Délka od ramenního hrbolku k hrbolku kosti sedací je
zhruba rovna kohoutkové výšce. Hloubka hrudníku je zhruba polovinou
kohoutkové výšky. Hlava je poměrně krátká a tlama je kratší než
mozkovna, jejíž délka je o málo větší než je její šířka.
POVAHA/TEMPERAMENT: Ardenský bouvier vykazuje velkou vytrvalost a energii. Je
hravý, zvědavý, živý, přátelský a jeho hlavní předností je
přizpůsobivost, s níž zvládá každou situaci. Je tvrdohlavý a velmi
odvážný, když přijde na obranu jeho lidí, svěřeného majetku a
teritoria.
HLAVA: Silná, poměrně krátká. MOZKOVNA: Široká a plochá, s horní
linií rovnoběžnou s linií tlamy. Čelní rýha a týlní hrbolek jsou
téměř neznatelné. Nadočnicové oblouky jsou zvýrazněné hustým obočím.
Lícní kosti nejsou ani vystupující ani příliš klenuté. Stop:
vyznačený, ale ne příliš. OBLIČEJOVÁ ČÁST: Nosní houba: široká,
vždy černá. Tlama: široká, silná, dobře vyplněná pod očima, viditelně
kratší než mozkovna. Pokrytá odstávající srstí kryjící vnitřní
koutek oka. Boky tlamy a líce tvoří jednu linii. Pysky: suché, těsně
přiléhající, vždy s černými okraji. Koutek tlamy nesmí být volný.
Horní a spodní pysky, spodní čelist a brada jsou pokryty srstí asi 5 –
6 cm dlouhou, tvořící vousy a malou bradku. Čelisti/Zuby: čelisti jsou
mohutné.Chrupúplný podle zubního vzorce. Absence 2 1. třenových zubů
(2 PM1) je povolena a 3. stoličky (M3) se neberou v úvahu. Řezáky
v nůžkovém skusu jsou posazeny pravidelně v otevřeném
oblouku.Klešťový skusbez ztráty kontaktu je tolerován, ale není
upřednostňován. Ústní dutina musí být co nejvíce pigmentovaná. Líce:
ploché, ale dobře osvalené. Oči: středně velké, ne příliš široce
posazené, lehce oválné, nejsou ani kulaté ani vystupující, jsou co
nejtmavší. Oční víčka jsou lemována černě, spojivka není viditelná.
Uši: nekupírované. Nasazené vysoko, trojúhelníkové, poměrně malé. Po
přiložení k hlavě má špička ucha dosahovat dále než k vnějšímu
koutku oka. Preferovány jsou vztyčené uši, se špičkou směřující
vzhůru. Rovné uši se špičkou spadající dopředu nebo polovztyčené uši,
směřující do stran jsou stejně přijatelné. KRK: Silný, dobře osvalený,
dostatečně dlouhý, přiměřeně cylindrický, mírně klenutý, nesený
dostatečně vysoko, bez laloku.
TRUP: Mohutný, ale ne těžký, hrudní koš spíše zaoblený než plochý.
Délka od ramenního hrbolku k hrbolku kosti sedací je zhruba stejná jako
kohoutková výška. Kompaktní. Hřbetní linie: horizontální, široká,
mohutná a pevná. Kohoutek: lehce vyjádřený. Hřbet: dobře osvalená a
dostatečně pevný. Pružný, ale ne ochablý. Bedra: krátká, široká,
dobře osvalená, v transverzální ose poměrně plochá. Záď: široká,
mírně spáditá, ale nejlépe horizontální. Hrudník: široký, klesající
k loktům, žebra dobře klenutá, zvláště v horní třetině. Spodní
část hrudníku má být v transverzální ose zaoblená. Při pohledu zpředu
je hrudník poměrně široký. Spodní linie a břicho: poměrně plné
břicho, pak stoupající linie.
OCAS: Většina jedinců má krátký ocas, poměrně dost jedinců se rodí
bez ocasu. Ocas je silný a vysoko nasazený. Krátký ocas sleduje
pokračování hřbetní linie. V zemích, kde je kupírování zakázáno, má
být ocas ponechán přirozený.
KONČETINY: HRUDNÍ KONČETINY: mohutná kostra. Dobře osvalené končetiny
jsou kolmé k zemi při pohledu z jakéhokoliv úhlu a při pohledu zpředu
paralelní. Plece: poměrně dlouhé a šikmé, se silným svalstvem. Ramenní
lopatka a nadloktí svírají úhel asi 110 stupňů. Nadloktí: dlouhé,
dobře osvalené. Loket: pevný, nevytáčí se ani se nevtáčí. Předloktí:
rovné a silné. Zápěstí: pevné a jasně viditelné, nízko nad zemí.
Nadprstí: krátké, silné a velmi lehce šikmé. Přední tlapky: kulaté,
uzavřené, s klenutými prsty. Polštářky tmavé, silné a pružné. Silné
tmavé drápky. PÁNEVNÍ KONČETINY: mohutné, dobře osvalené,
s přiměřeným úhlením, při pohledu zezadu paralelní. V postoji
v profilu musí být tlapka postavena přesně za vertikální linií
spuštěnou z hrbolku kosti sedací. Stehno: velmi dobře osvalené,
s výraznými svaly. Bérec: poměrně dlouhý, velmi dobře osvalený. Hlezno:
nízko nad zemí, široké a šlachovité. Nadprstí: při pohledu z profilu
mírně šikmé. Bez paspárků. Zadní tlapky: jako přední tlapky. POHYB:
Končetiny se pohybují v paralelních liniích, zůstávají v linii
s tělem a nepohybují se vratce do stran. Charakteristickým pohybem je
rychlý volný krok nebo živý klus. Ardenský bouvier se obvykle nepohybuje
cvalem, ale dokáže se v okamžiku otočit v jakékoliv rychlosti či typu
pohybu. Klus dobře pokrývá prostor pravidelným krokem, s výborným zadním
posunem a pevnou hřbetní linií. Pes se nemá pohybovat mimochodem. Vzhledem
k tomu, že je velmi aktivním psem, zůstává ardenský bouvier v klidu jen
výjimečně. Pokud není uvázán, jeho schopnost opatrovat stáda se projevuje
tím, že většinou následuje svého pána v rozmáchlých půlobloucích.
KŮŽE: Těsně přiléhající, bez vrásek, ale vláčná. Okraje očních
víček a pysků jsou vždy dobře pigmentované.
OSRSTĚNÍ: SRST: srst musí být dostatečná, aby pes mohl žít venku
v jakémkoliv počasí se stády, která hlídá. Krycí srst je suchá, drsná
a rozcuchaná, asi 6 cm dlouhá po celém trupu, ale kratší a
přiléhavější na lebce, i když na hlavě je výraznější obočí. Srst
tvoří vousy a malou bradku, které jsou dlouhé 5 až 6 cm a překrývají
vnitřní koutek oka. Předloktí jsou pokryta kratší suchou srstí, lehce
střapatou, což jim dává poněkud válcovitý vzhled, navíc mají malé
praporce na zadní straně končetin. Na zadní straně stehen je delší
srst – kalhotky. Vnější strana ucha je pokryta měkkou rovnou krátkou
srstí s občasnými delšími chloupky. Ušní trubice je chráněna delšími
chlupy, které splývají se srstí límce na krku. Prostory mezi polštářky
jsou vyplněny velmi krátkými chloupky. Podsada je velmi hustá v jakémkoliv
ročním období, ještě bohatší je v zimě, kdy chrání psa před extrémy
počasí. Pokrývá i končetiny. Její délka je asi poloviční než délka
krycí srsti. BARVA: povolené jsou všechny barvy kromě bílé.Barvapodsady se
mění s odstínem krycí srsti. Bílé znaky na hrudníku a špičkách prstů
jsou přijatelné, nikoliv však žádoucí. Srst se často skládá ze směsi
šedých, černých a plavých chlupů; šedá srst od světle do tmavě šedé;
hnědavě, červeně nebo slámově zbarvená srst.
VÝŠKA A HMOTNOST: Výška v kohoutku: Psi 56 až 62 cm. Feny 52 až
56 cm. Tolerance ±1 cm. Hmotnost: Psi 28 až 35 kg. Feny 22 až 28 kg.
VADY: Jakákoliv odchylka od výše uvedených znaků má být považována
za vadu a vážnost, s níž je vada posuzována, má být v přímém poměru
k jejímu stupni.
celkový vzhled: příliš těžký, příliš elegantní, příliš dlouhé
končetiny. hlava: nedostatečné proporce, chybějící paralelní linie,
příliš jemná tlama, příliš málo nebo příliš mnoho delších chlupů
(obočí), římský nebo konvexní nos, příliš vyjádřený nebo
nedostatečný stop, příliš kulatá lebka. zuby: špatné postavení
řezáků. Chybějící jeden řezák (1I), jeden 2. třenový zub (1 PM2)
nebo jeden 3. třenový zub (1 PM3). oči: světlé, kulaté, vystupující
nebo zapadlé. uši: příliš široké v bázi, nízko nasazené, s kulatými
špičkami. Divergující nebo konvergující, pokud jsou neseny vztyčené.
krk: hubený, dlouhý nebo těžký. hřbetní linie: slabá, dlouhá nebo
úzká v hřbetu nebo bedrech, volná hřbetní linie, kulatý hřbet.
hrudník: nedostatečně hluboký, příliš úzký, spodní linie bez
transverzálního zaoblení. ocas: nasazený příliš nízko, nesený příliš
vysoko, stažený, s háčkem nebo nesený do strany. pohyb: úzký chod,
nedostatečný posun, drobivý krok, rozvolněný pohyb. srst: nedostatečně
drsná, ploše přiléhající, vousy, bradka a obočí příliš dlouhé nebo
příliš krátké, příliš dlouhá srst na lebce, končetiny s příliš
dlouhými nebo příliš krátkými praporci, praporec na ocasu. Nedostatečně
hustá podsada, příliš dlouhá nebo příliš krátká. barva: příliš
mnoho bílé barvy na hrudi nebo tlapkách. povaha: bázlivá, netečná.
VYLUČUJÍCÍ VADY: povaha: agresivní nebo nervózní. celkový vzhled:
nedostatek plemenného typu. nos, pysky, oční víčka: nedostatek pigmentu.
zuby: předkus nebo podkus, i bez ztráty kontaktu řezáků (inverzní
nůžky), zkřížený skus, chybějící horní 1 PM4 nebo dolní 1 M1,
chybějící 1 M1 nebo 1 M2, (M3 se neberou v úvahu), chybějící 1 PM3
spolu s dalším zubem nebo celkově 3 nebo více chybějících zubů. oči:
žluté, čínské, vypadající jako oči divokého zvířete. uši:
kupírované nebo ploše přiléhající k lícím. ocas: vertikální prut
nebo zatočený ocas. srst: trimovaná, dlouhá nebo velice krátká srst,
rovná nebo kučeravá, vlnovitá nebo hedvábná, chybějící delší partie
na hlavě nebo naopak tak bohaté, že zcela skrývají oči nebo dokonce tvar
hlavy, chybějící podsada. barva: bílý srst nebo bílá barva kdekoliv jinde
než na hrudníku a prstech. velikost: mimo limity uvedené ve standardu.
Jedinci, vykazující fyzické nebo povahové abnormality, musí být
diskvalifikováni.
Poznámka: Psi (samci) musí mít dvě zjevně normálně vyvinutá varlata,
plně sestouplá v šourku.
